Když tělo mluví a vědomí naslouchá

Dnešní noc byla zvláštní.

Procházel jsem energetickým léčením. Bytosti jsem neviděl, ale podvědomě jsem se v noci procitl a slyšel svůj vlastní hlas, jak skrze tělo mluví. Slyšel jsem, co říká. Tělo leželo a odříkávalo energetický proces meditace – jak pracovat s nemocí, s rakovinou.

Nebojte se, jsem v pořádku.

Trvalo to poměrně dlouho. Byl jsem veden a zároveň jsem si byl tohoto procesu vědom. Čím hlouběji jsem byl veden, tím více jsem se vzdaloval podvědomému vnímání, až jsem se zcela propadl zpět do hlubokého, bezesného spánku.

Na tom by nebylo nic zvláštního. Těmito stavy procházím poměrně často.

Zvláštní to začalo být až ráno.

Probudil jsem se a byla tma. Neviděl jsem nic. Ani světlo z ulice. Prostě nic.

Uvědomil jsem si, že na očích něco mám. Cítil jsem, jako bych měl kolem hlavy pásek. A v tom okamžiku mi došlo – měl jsem nasazené brýle na extraokulární vidění. Černé, neprůhledné.

Otázka zní: jak se mi dostaly na hlavu?

Když jsem šel spát, brýle jsem nasazené neměl. Jsou běžně uložené pod nočním stolkem. V ložnici spím sám a v domě nikdo jiný nebydlí.

Před usnutím jsem měl meditaci a poslouchal frekvenční hudbu Arkturiánů, kterou jsem naposledy poslouchal před čtyřmi lety.

Jak se mi brýle dostaly na hlavu, netuším.

Občas se objeví nějaké světlo. Občas bytosti, které přecházejí na druhou stranu. Občas světlo nenarozených, které vstupují do těl.

Život začíná být nekontrolovatelná zábava.

Nikdy nevíme, jaký další zvláštní a veselý zážitek nás může potkat.

S láskou Michal

🔹 Krátká afirmace

Jsem vědomí v těle.
Procházím tím, co mi má být ukázáno.
Zůstávám klidný, ukotvený a v bezpečí.
Důvěřuji procesu, který mnou prochází.

🔹 Poetické ztvárnění

V noci se tělo stalo chrámem,
hlas plynul tiše mezi dechem a tichem.

Neviděl jsem tváře,
jen vedení, které nepotřebuje obraz.

Čím hlouběji jsem šel,
tím méně bylo třeba rozumět.

A ráno —
tma nebyla prázdnota,
ale prostor před zrakem.

Život se usmál svým zvláštním způsobem.
Nevysvětluje.
Jen otevírá další dveře.